úterý 30. července 2013

POZOR! Řídí blondýna!

Pohodové úterý!

Když jsem před pár týdny četla příspěvek od Rozinky, zmiňovala se v něm o autoškole, pocitu nedůvěry a strachu k autu, pudu sebezáchovy a o "blondýně za volantem". To mě tak trošku donutilo se na chvilku nad tímto zamyslet. No, spíš se zamyslet nad tím, jak bych asi ohodnotila sebe, jako blondýnu za volantem. Jestli opravdu jezdím, jako čunče (ehm..prase jak cyp?) a nebo ne...?

Do autoškoly jsem začala chodit někdy po svých osmnáctinách a teorii celkem bez problému zvládla (pomineme-li fakt, že jsem se na trenažerů jednou málem poblinkala...jop, jak magor jsem jela pořád dokola...). Prostě jste-li na hlavní, máte přednost, ti zprava mají přednost, pozor na tramvaje a debilní chodce, co lezou, kam nemají, mimo obec to můžete vytáhnout na 90 a na dálnici až na 130 atd. atd. atd. K tomu se naučit několik (tisíc) značek, sem tam něco obvázat a ošetřit a šup do toho pekelného stroje.


Když jsem však poprvé nasedla do toho malého prdítka (žádný pekelný stroj! Malinkaté cosi...nějaký Fiat Panda?), trošku se mi rozklepaly kolínka i ručičky, přeci jen nevíte, co od toho můžete čekat, ale vše jsem krásně vydýchala, nastavila si ta všemožná udělátka (zkontrolovala si vlasy a líčení), sešlápla spojku a nastartovala toho "hřebce". Waaaw! Ani jsem se nebála a celkem si věřila! Začala jsem pomalu povolovat spojku, přidávat plyn a ano!! Tddntn... Ono to chcíplo! A tak znova a znova a znova... Okay, tak na počtvrté se mi konečně podařilo rozjet (a jela jsem jako král...haha, kecám) a to byl můj úplný začátek za volantem. Pak už to většinou bylo v klidu, sice sem tam nějaké to zdechnutí na semaforu, odbočení vpravo místo vlevo a naopak (hmmm.. s tím mám pořád celkem problém), nějaký ten přejetý chodec, ale jinak vše v pohodě. 

Po několika měsících usilovného točení volantu, sešlapování pedálů a "házení" blinkrů přišla na řadu zkouška. Teorii jsem odklikala během pár minut, u ústní trošku popletla světla (to jich na tom autě musí být tolik??!!) a při praktické jela tak pěkně, až jsem se sama musela pochválit! Jo, pouze když jsem měla zaparkovat, tak mě málem vyrazil. 
"To si ze mě děláte srandu?! Připadám si jako debil!" Fakt si tak jenom připadáš, ty debile, pomyslela jsem si.
No, důležité bylo, že mi nakonec ten řidičák přeci jen dali. (A doteď toho určitě litují...)

Abych řekla pravdu, tak do dneška neumím pořádně parkovat. Co se týče zajíždění mezi dvě auta, to ještě jakž takž zvládám (i když potřebuju hoooodně místa...nejlépe celé prázdné parkoviště), ale podélně zajet mezi auta? Nikdy! To prostě nedávám! To totiž ani nejde! Většinou to zkouším tak deset minut, couvám, točím volantem, popojíždím jak moula, všichni ze mě mají náramnou prču, ale stejně nakonec pak stojím jako...blondýna. 


Nebo když jsem měla ze začátku vjíždět skrze vrata na dvorek před našim barákem... Taky už víte, jak zní plech odírající se rychlostí o něco dalšího dost tvrdého? Já to vím moc dobře, dokonce jsem to dvakrát slyšela! Podruhé můj nájezd zažily vrata od bývalého přítele. A až teď si říkám "Haha! Dobře Ti tak!". Já vím, jsem děsná, ale kdybych věděla dřív, jak se ke mě zachová, tak bych mu ta vrata rozmasakrovala celé! (A vůbec! Přejet ho!)

Po autoškole jsem pak sem tam jezdila v taťkově autě, bohužel nikdy mi jej nepůjčil. Vždycky jsem musela mít dozor (nj, celkem ho teď chápu). Poprvé mi jej půjčil asi po roce. Avšak upřímně myslím, že beztak celou dobu, co jsem byla pryč, byl tak nervózní a bál se (o to auto samozřejmě), že jsem mu zkrátila život o několik (desítek) let. Ale přežili jsme, já i auto, čímž jsem tatínkovi dokázala, jak to zvládám. Dokonce jsme pak se sestřičkou dostaly jedno na Vánoce! (A pořád žije! Divíte se?) Ale o tom, jak jsem pro něj poprvé musela jet v obrovské vánici, několika metrech napadaného sněhu a po naprosto kluzké silnici, kdy jsem chvilkami brzdila očima, ušima a vůbec celým tělem (a ono to pořád jelo!), zase někdy jindy.

Ale o čem jsem dneska hlavně chtěla zmínit, byla příhoda, co se mi stala a že každý policista ne vždycky musí být ... svině. (Nebo to v tom snad byl pěkný úsměv půvabné blondýny? Já vím, blbý joke...) 

Nikdy jsem se nepokládala za agresivního řidiče či rebela, co jezdí jako hovado, avšak dva milý pánové policisté semnou asi moc nesouhlasili...

To jsem tak onehda musela jet na nákup a abych jej zvládla co nejrychleji (byla jsem natěšená na večerní párty), vzala jsem si náš krásný černý Passat. Hned na první odbočce jsem to stočila na dálnici a užívala si ten krásný pocit klidného auta, které jede tak tiše a plynule... Trošku jsem ten plyn sešlápla více, než bylo povoleno (nevědomky samozřejmě!), ujížděla si to a ani tak nějak nevnímala, kolikátkou vlastně fičím. Znáte ten fajný pocit, kdy se cítíte být volný jako pták? Bylo mi prostě fajn. Jop, do té chvíle, než jsem ve zpětném zrcátku nezaregistrovala černý Passat (taky nečekaně!), na němž blikalo velké červené STOP a já byla pos... kakaná až za ušima (Ne, fakt doslova posraná).  Nevěděla jsem, co v takové chvíli dělat a dupnout na brzdu a zastavit v pruhu mi nepřišlo jako moc dobrý nápad, stočila jsem to tedy na krajnici a zastavila. 
"Tak slečno, vystupte si a vezměte s sebou občanský a technický průkaz." Okay, tak občanku bych měla, ale kde je probůh techničák...???! (O tom, že jsem nevěděla, jak vypadá, radši pomlčím.) Btw. po nekonečném hledání jsem jej našla.
"Slečno, máte pěkné auto, stejné jako máme my! Ale to naše umí něco navíc! Víte co?" No potěš koště...
"Změřit tomu Vašemu rychlost!" Faaakt těžká hádanka! Jak kdybych to nevěděla! Grrrr...
"Víte, kolik jste jela?" Snažila jsem se jej přesvědčit, že o moc víc, než bylo povolené, určitě nee. (A přitom dělala smutné a nevinné oči.) Určitě je Vám jasné, jak jsem uspěla, když to jejich "úžasné" auto dokázalo změřit mou rychlost!
"Jela jste ...!" Pořád jsem jej přesvědčovala,  že tolik určitě nee...
"Ale tak my jsme Vám to stopli na ..., ať to máte jen jako přestupek." Bože, v té chvíli jsem mu málem začala líbat nohy!
"Máte štěstí, dneska to bude jen za 500, jinak by to bylo za 2000!" Prý "jen"... Tak jsem kníkavě poděkovala, lovila pětistovku z peněženky a spílala nad tím, že jsem jen chudá studentka... (A neměla za co večer kalit!)
"Jojo, to jste dnes druhý takový případ. Před chvilkou jsme stopli borce, co řídil Audi A8, platil zlatou kartou a taky tvrdil, že je jen chudý student." Jooo, já kdybych měla zlatou kartu, tak tam vůbec nejsem, pomyslela jsem si... To by totiž nákup vyřídilo mých pět sluhů a já si válela kýty někde v dupce u bazénu.
No, ale nepopírám, že si za to můžu sama. Měla jsem se více hlídat a nedávat svým pocitům až tak velký průchod. Ve výsledku jen můžu děkovat za to, že to byli dva milí páni policisté...



Nebudu uvádět, kolik jsem jela, ať si o mě nemyslíte, že jsem fakt prase (opravdu nejsem!). Normálně jezdím celkem zodpovědně (fakt nekecám!), jen sem tam, když je možnost, trošku ten plyn sešlápnu více... Já miluju řízení, je to pro mě relax. Nebojím se aut a rychlosti, ale mám určitý pud sebezáchovy a respekt vůči sobě i ostatním. A ano, sem tam (pořád) se mi stávají velmi komické situace a na ostatních řidičích jde poznat, jakou ze mě mají srandu, ale co! Já jsem prostě blondýna za volantem!

A jak to máte Vy s auty? Řídíte rády? Bojíte se? Nebo to naopak milujete?

Mějte se krásně a pozor na blondýny za volantem!

Blondy

neděle 28. července 2013

Koláč s ricottou a meruňkami

Ahojte!

Tak jsem včera večer dodepresila (nebo jak se tomu říká?), úžasně se vyspala, ráno se probudila čilá jako rybička a se skvělou náladou (i když moje fenka chytla průjem jak cyp a s prominutím zesrala mi celý barák...jojo, haha). Pak jsem se zašla "ochladit" na svoji milovanou bikram jógu (ano, jsem šílená, ale bylo tam mnohem lépe než venku a ten úžasný pocit na konci....fiiii) a s tatínkem na výborný oběd. 

Teď už jen kempuju v mrazáku a pořád ten pot ze mě valí a není k zastavení. Grrr...Bleeee... Co s tím???!!

Co Vy? Co vůbec děláte v takovém horku? Žijete? Ani bych se nedivila, kdyby nee...

V týdnu nám sestřin přítel donesl kupu čerstvého ovoce. Rybíz, angrešt, obří kanadské borůvky a hlavně taky velikánskou mísu meruněk (a já si ještě nakradla další ostružiny, haha). Hned mi bylo naprosto jasné, co s nimi. Už dlouho jsem chtěla zkusit koláč s ricottou a doplnit jej nějakým dobrým ovocem a v tomto případě meruňky byla dokonalá volba!



Těsto na jednu velkou kulatou formu:

  • 200 g hladké špaldové mouky
  • 200 g celozrnné špaldové mouky
  • 200 g másla (HERY)
  • 5 lžíc studené vody
  • 4 lžíce třtinového cukru
  • špetka soli
Do mísy jsem šoupla prosáté mouky, přidala špetku soli, cukr a na kostičky nakrájené máslo. Vše jsem propracovala rukama, přidala asi 5 lžic chladné vody, aby mi těsto drželo pohromadě a šoupla jej asi na 20 minut do lednice. Mezitím jsem si předehřála troubu na 175°C, nachystala náplň a meruňky.

Náplň:
  • 400 g ricotty (2 kelímky)
  • 2 vejce
  • 30 g třtinového cukru
  • trošku citronového aroma
Navrch:
  • meruňky (cca 700 g)
  • třtinový cukr na posypání
Vejce jsem vyšlehala s ricottou a cukrem do hustšího krému, meruňky vypeckovala a rozčtvrtila.


Pak jsem vychladlé těsto vyválela na tenký plát, jež jsem přenesla do formy, propíchala vidličkou a rozprostřela na něj krém z ricotty. Na krém jsem pokladla čtvrtky meruněk a ještě posypala třtinovým cukrem (a dozdobila hvězdičkami...uiiii...ňuňuňu). Koláč jsem šoupla do předehřáté trouby a pekla asi 45 minutek.


Koláč byl výborný! Ale dneska ráno byl ještě mnohem lepší, když těsto přes noc nasáklo tu chuť meruněk a ricotty! Jinak s použitým množstvím cukru nebyl moc sladký, což mi celkem vyhovovalo, takže kdo rád sladší, tak toho cukru tam klidně sypte víc.


A výborný bude taky s malinami, ostružinami a třeba i jablíčky... Jooo, všechno zkusím!

Co pečete Vy, milé dámy? Šup sem s nějakou inspirací!

Krásný zbytek dne a dožijte se jeho konce!

Blondy

sobota 27. července 2013

Fight!

Pěkný večer, moje krásné a úžasné!

Dnešní den byl strašně dlouhý... Opravdu nekonečný... Ale bohužel? bohudík? musí jednou skončit...

Opět jsem se během jednoho dne ocitla na té své "sinusovce"... Ve stavu, kdy se mi chtělo křičet štěstím a pak strašně moc brečet zklamáním.

Jednou zažíváte s určitou osobou tak skvělé okamžiky, rozumíte si s ní tak moc, až to není možné, strašně si přejete, ať ty chvíle nikdy neskončí a pak...o několik hodin později...přijde takový strašný pád na tlamku a obrovské zklamání, protože ta osoba je vlastně úplně jiná... A tak moc podobná někomu, kdo Vás už jednou na kolena srazil...

V jednu chvíli jste nejšťastnější člověk na světě a máte pocit, že konečně vše překonáváte a přichází ty "lepší zítřky" a pak najednou...o několik hodin později...je to snad vše jen zlý sen a chcete se konečně probudit.... Znáte to?

Pády bývají hrozné. I když naštěstí ty z "malé výšky" se dají celkem přežít, bohužel taky dost bolí.

Každý takový pád musíme překonat, zvednou se a zdviženou hlavou jít krok po kroku dál! 

Každý takový další krok nás posiluje!

A jen silné a odvážné vítězí, protože život je boj a my musíme bojovat!

A my budeme tvrdě bojovat a stát si za svým, abychom konečně našly to naše štěstí a byly happy až do konce života!

Bo každá budeme jednou šťastná! Věřím tomu úplně nejvíc!

Včera jsem po dlouhé době byla na narozeninové oslavě od kamarádů. Bylo skvělé vylézt z té svoji "izolace", všechny je zase vidět a o všem pokecat. Ale stejně pro mě nejskvělejší a nejúžasnější bylo zjištění, že i po tak dlouhé době, mě všichni mají pořád strašně moc rádi, záleží jim na mně a chtějí mi hrozně moc pomoct.

Btw. Moc mi chybíš B!

Já vím, že dneska to byl takový trošku depresivní příspěvek, ale abyste si nemyslely, že jen přemýšlím....


Já totiž stále i peču! Nedaly byste si koláč s ricottou a meruňkami?

Krásnou noc! Jste skvělé a fandím Vám!

Blondy

pátek 26. července 2013

Krásné ráno!

Nádherné ráno!

Dneska to je a bude prostě paráda! Sluníčko svítí, ptáčci zpívají a já už opět a zase startuju kolo. Co startjete Vy?

Sice nejsem poslední dobou moc aktivní v psaní (naopak ve čtení pořád!), ale o svoji dnešní snídani Vás prostě připravit nemůžu!

Miluju léto! Miluju sluníčko a pohodu! Miluju ovoce! A miluju svůj banánový lívanec s bílým jogurtem, javorovým sirupem, ostružinami, malinami a borůvkami!


Tak tomuto já říkám léto na talíři!

Příspěvek absolutně o ničem? Nevááááááádííííííí! Aspoň víte, že žiju!

Krásný den!

Blondy!

středa 24. července 2013

Prázdninové něco...?

Ahojte kočky!

A začnu hned z úvodu fotkou určenou speciálně pro Rozinku:


Mám Tě ráda, zlato! Muciky  Muck! (Nesnášíš mě?)

Jinak bylo doma potřeba spotřebovat kefírové mléko a pár velikonočních zajíců (těch čokoládových!), taky jsem si zase chtěla trošku rozmazlit sestřičku a jejího přítele (kuřátka moje), ale hlavně okouzlit (nejen sebou) jednoho fešného a správného borce (hmmm... možná se povedlo...?), takže z toho vznikly tyto úžasné vanilkovo-kakaové muffiny plné čokolády. (Achejte, ochejte, chvalte mě a pějte ódy...)

Co? Co? Co? Chcete recept?

Včera jsem dopoledne podnikla s M opět naprosto dokonalý výlet. Vyšláply jsme si spolu v Beskydech na Smrk a bylo skvěle! Dneska jsem oproti včerejšímu výšlapu ležela celé odpoledne rozpláclá u vody (ale dojela tam v tom vedru na kole!) s fajným kamarádem a byla to též úplná paráda! Víc takových dní, prosím! PROSÍM!!








A byla tam! Moje první lesní jahůdka! A jak byla slaďoučká! Mhmmmmm.. 


A jakpak si užíváte volna Vy, moje milé?

Dneska už jen krásné sny!

Blondy

pondělí 22. července 2013

Tvarohový koláček narvaný čerstvým kokosem

Pěkný večer!

A máme za námi další fááájný den! Teda aspoň pro mě byl (i když mi strašně chybí moje B), bo konečně jsem se tak nějak dostala do té prázdninové pohody (díky B!) a fakt si užívám to lenošení na dece s knížkou v ruce (ne, kecám... na hlavě... bo já když lehnu, tak to ve vteřině zalomím). Ale aby se neřeklo, tak to není až tak šílená prokrastinace a sem tam něco na té diplomce kutím. (Teď nekecám! Poprvé?)

Jo a taky pořád experimentuju v kuchyni a jelikož bylo zase potřeba spotřebovat tvaroh (tsss, nic nevydrží) a taky na mě pomrkával čerstvý kokosový ořech (bože, to zas byl boj!), tak stačilo dát do kupy ještě pár ingrediencí a voilá! No není to fešák?


A na jednu menší kulatou formu jsem potřebovala:
  • 250 g měkkého tvarohu
  • 2 vejce
  • 50 g dětské krupice
  • 50 g třtinového cukru
  • 80 g čerstvého kokosu (+ plátky na ozdobení)
  • 20 g kokosového oleje
  • 30 g másla
  • 1 lžička prášku do pečiva
No a teď to opět nemohlo být jednodušší. Tvaroh jsem vyšlehala s vejci a cukrem a přidala rozpuštěné máslo a kokosový olej. Nakonec jsem zamíchala krupici s práškem do pečiva a čerstvý nastrouhaný kokos, přelila do vymazané a vysypané formy, nádherně ozdobila (pochvalte mě!), šoupla do trouby předehřáté na 175°C a pekla asi 45 minutek. A ve výsledku kombinace kokosu a tvarohu? Tak na tomto se nedalo nic zkazit a a koláček byl výborný! Takový vláčný, mhmmmmm...


Zítra zase plánuju výletovat, podniknout nějaký ten fajný výšlap v našich krásných Beskydech. Už se těším jak cyp! (A pak Vás zase zahltím fotkami svých zad, muhahaha!) Co plánujete Vy?

Viva la prázdniny!

Blondy


neděle 21. července 2013

Z mého jídelníčku (8) - opět snídáme!

Krásnou neděli!

Máte se? Prázdninujete? Já si konečně taky pořádně užila voooolno s moji milovanou B na festivalu Colours of Ostrava (znáte?) a bylo bombovně! Takové peckovní kalení a paření (joo, jsem největší čunče a alpa) mi bude chybět, chjoooo... Konečně mi bylo zase tak fajně!

Dneska mám pro Vás zase nějakou menší inspiraci z mojí kuchyně! (A 4 z 5 už právě ukápla slina... Proklínejte mě!)

Amarantová kaše s banánem, jahodový jogurt, opražený kokos a arašídové máslo.


Kaše z kuskusu s ryngličkami (tři vaječné žloutky?), bílý jogurt, opražené plátky mandlí a arašídové máslo.


Ovesná kaše s mixiťáckým müsli Do plavek, maliny, bílý jogurt a arašídové máslo.


Ovesná kaše s mangem a banánem, posypaná skořicí, bílý jogurt a arašídové máslo.


Jáhlová kaše s ananasem, borůvkami a opraženým čerstvým kokosem, bílý jogurt, arašídové máslo.


Rýžová kaše s nektarinkou, višňový jogurt, arašídové máslo.


Banánový lívanec přelitý bílý jogurtem s pořádnou dávkou čerstvých jahod, karamelový topping, arašídové máslo.


Dnešní ranní kokosový lívanec schovaný pod náloží lesních a kanadských borůvek, borůvkového jogurtu, čerstvého kokosu (fakt to není sýr!) a arašídové máslo.



Banánová buchetka z jáhlové mouky posypaná skořicí, bílý jogurt, jahody, maliny, arašídové máslo.


Malinovo-jahodová buchetka z jáhlové mouky, bílý jogurt, maliny, jahody, arašídové máslo.


Borůvková buchetka z pohankové mouky, borůvkový jogurt, maliny, jahody, arašídové máslo.


(Není zbytečné ke každému psát "arašídové máslo"...?)

Utřete si slinu a krásný zbytek dne!

Blondy

čtvrtek 18. července 2013

Borůvková orgie

Pěkné odpoledne!

Tak tomu říkám parádní letní počasí! Kolo dneska zase dostalo pořádně zabrat a bylo fáááájně! Kéž by to tak vydrželo ještě minimálně dva měsíce! Bože, teď mě napadá, co já budu dělat v zimě??!! (Řetazy na kolo?)

Jinak moc děkuju Všem, kterým se líbila moje včerejší básnička! Ani jsem netušila, že bude mít takový úspěch. (Navíc když jsem při jejím psaní skoro chrněla...) Až mě zase chytne tvůrčí chvilka, tak Vám sesmolím další milou básničku o tom, jak žiju/nežiju. (Ano, je mi jasné, že se hrozně těšíte.)

A za odměnu Vám ukážu, jakou dokonalou snídani jsem včera měla (a jak jsem ji zbaštila).


Takovouto boží mňamku jsem si nachystala den předem a chcete vědět, co ukrývá? (Jasně, že chcete!) 

Na dno mističky jsem dala trošku borůvkového jogurtu, posypala hrstí opražených vloček (opražené jsou dokonalé!) a zasypala borůvkami (jojo, tady těmi). Na tuto vrstvu jsem rozprostřela asi půlku fitness tvarohového krému, na něj tři tyto špaldové sušenky (které jsou mimochodem výborné! Ne moc sladké a slazené pouze javorovým sirupem) a zasypala sladkými nakrájenými jahůdkami a opraženými vločkami. Nakonec jsem tomu ještě nasadila korunku ve formě zbytku borůvkového jogurtu, opražených vloček, rozdrobené špaldové sušenky a borůvek. Ráno jen stačilo vytáhnout z lednice, přelít roztopeným arašídovým máslem a podávat ještě s pořádnou lžíci máslíčka. (Aby ho nebylo málo, že...)
A teď se můžete podívat, jak jsem si tu svou dokonalou snídani zbaštila. (Samozřejmě mnohem pomaleji, bo jsem si vychutnávala každou lžičičku!) Jééééžiš, to byla lahoda!


Nejlepší bylo, že jsem zrovna včera ráno celkem spěchala, ale neee, já si prostě ty fotky musela udělat! (Abych Vám mohla dělat chutě...muhahaha! Povedlo se?).

Krásný den!

Blondy

P.S. McEenedy není špatné, ale pořád je pro mě No. 1 Marks & Spencer!!

středa 17. července 2013

Báseň o dnešním dni

Krásný den, moje milé!
Jak se dneska máte? Jste čilé?
A ptáte se, jaký já měla den?
No, posuďte samy jen...

Už od probuzení to tady bylo zase,
nutkání psát diplomku velké jako prase.
"A co když to nestihnu?" pořád jede mi hlavě.
Pár facek potřebovala bych právě!

Ale vždyť je přeci venku tak krásně,
co tak zpomalit, dát si pauzu a začít skládat básně?
Nebo si jen vyvalit kýty na lehátko,
však 50 stránek určitě sesmolím zakrátko!

Avšak dnešní úžasné ráno opět vybízelo vyvenčit kolo.
Když z garáže tahala jsem ho, smutně se na mě koukalo naše Polo.
Vyvenčit by taky chtělo, 
bohužel kolu dalo přednost moje akční tělo.

Přes kopce a krajiny jela jsem jak ďas,
až skoro do Polska jsem dojela a tahala z kapsy pas.
Pot ze mě tekl a zkrápěl mi čelo, 
bo já když šlápnu do pedálu, tak fičím jako dělo!

Po příjezdu domů, v rychlosti jsem se vydýchala, 
hodila studenou spršku a pro maminu I utíkala.
Na výborný oběd do francouzské jsme se vydaly
a samozřejmě, že celou dobu, jak babky na vesnici, drbaly!

Pak fičela jsem se za psycholožkou na pokec.
Až do takové dupky, v tomto horku jet, byl obrovský hec!
Venku vedro jak cyp,
a no řekněte, nebylo by mi v bazénu líp?

Navíc špatné datum sezení v mém diáři zaznamenáno bylo
a v tu chvíli, při tomto zjištění, mě totálně omylo.
Nezbývalo nic jiného, než se otočit se zpět
a celou cestu domů na svou blbost ódy pět.

Aspoň, že doma čekala mě čokoládka a kafíčko,
což zlepšilo mi náladu o něco víc než maličko.
Doteď užívala jsem si venku na sluníčku trochu klidu,
bez šíleného a uvřeštěného lidu,
ale debil soused musel opět vytáhnout pilu
a já měla nutkání hodit po něm část taťkova grilu.

Ležím a jde na mě obrovské spání,
však v tom, zavřít očka, mi nic nebrání.
Že žádné jídlo dneska, omlouvám se moc,
teď už jen sladké sny a dobrou noc.

Blondy

úterý 16. července 2013

Jen tak...podruhé

Krásný den!

Konečně tento rok poprvé! Čerstvé borůvky! A k tomu nakradené maliny! (Milionkrát semnou do pekla!)


Další prázdná sklenice od arašídového másla... (Už 5!)


Co tak spojit příjemné s užitečným (a s tvarohovým fitness krémem a javorovým sirupem) a pak ještě na hodinku šoupnout do mrazáku? 


Vypadá to hrozně, ale kombinace chutí je dokonalá! A to je nejdůležitější, ne?


Nedaly byste si tvarohový koláček narvaný čerstvě nastrouhaným kokosem?


Mějte se krásně, skládejte básně a čistěte si dásně!

Blondy

pondělí 15. července 2013

Šnečku, šnečku, vystrč růžky!

Ahojte!

Radujme se, veselme se! Jsou tady! Skořicový šnečci!

Poslední dobou se mě strašně moc drží nepřekonatelná chuť na skořici. Ano, rvu ji k banánům, jablíčkům a hruškám do kaší, lívanců, mikrovlnkových buchetek, perník jsem kvůli ní pekla a pak přišli na řadu aji tito krásní skořicoví šneci (nj, trošku se mi přemnožili).


Skořicové šneky jsem už jednou pekla (asi před rokem) podle receptu od Kluků v akci, ale byli takoví malí a sušší, takže jsem se ně znovu nepokoušela. Před asi 14 dny jsem narazila na blog od Veroniky a v něm na skořicové suky. Ty se mi tedy na první pohled moc zalíbily (opravdu krasavci!) a už jsem byla nastartovaná v kuchyni, ALE nakonec stejně vyhrál recept tento. A můžu Vám říct, že úspěch byl teda obrovský! Po třech dnech padli za vlast a z celkem 44 upečených kousků na mě zbylo jen 5! (Takový úspěch jsem ještě nezažila! Jsem fakt dobrá, dvojité poplácání po zádech.)

Skořicové šneky jsem připravovala z kynutého těsta. A kliiid! Nebojte se toho! (A nezavírejte tento příspěvek!) Kynuté těsto zvládne opravdu každý/á/é. I já jsem z něj měla celkem respekt, ale jednoho dne jsem prostě koupila droždí, ohřála trošku mléka, napumpovala svaly na hnětení a povedlo se! (Byly to boží tvarohové a makové koláče!) Takže překonejte svůj strach, nažhavte troubu a jdeme na to! 


V původním receptu pracovali se sušeným droždím, ale já spíš upřednostňuju čerstvé, takže záleží na Vás.

Těsto: (na cca 22 šneků)
  • 270 g polohrubé mouky (+ něco navíc)
  • 300 g celozrnné špaldové mouky
  • 60 g třtinového cukru
  • 21 g čerstvého droždí (půl kostky) nebo 1 balíček sušeného droždí
  • 2/3 hrnku vlažného mléka (+ něco navíc)
  • 1 vejce (pokojové teploty)
  • 3 lžíce rozpuštěného másla
  • 1 lžička soli
  • vanilkový extrakt
  • + vejce na potření
Taaakže nejprve jsem začala tím, že jsem si připravila kvásek. Vzala jsem asi třetinu vlažného mléka (NE studeného! NE teplého! VLAŽNÉHO! Jinak Vám kvasnice zdechnou a to by byl asi pohřeb Vašich šneků.), do kterého jsem zamíchala lžíci cukru a rozdrobila droždí. Směs jsem dala na teplé místo (do otevřené trouby zapnuté na 50°C) a nechala kvásek vzejít, cca 10 minut. (Pokud po 10 minutách nezpozorujete změnu, pusťte si toto a znova s druhou půlku droždí.)

Mezitím jsem ve velké (obří, když děláte z dvojité dávky, lavoru, když děláte z trojité dávky) míse smíchala mouky a sůl, v jiné misce vyšlehala vejce se zbylým mlékem, rozpuštěným máslem, cukrem a vanilkou a tuto tekutou směs nalila k mouce, ke které jsem přidala i vzešlý kvásek. A teď přišly na řadu moje napumpované bicáky, tzn. míchala jsem a míchala a míchala, až jsem nakonec hnětla a hnětla a hnětla (na pracovní desce), dokud nebylo těsto jemné, pružné a nelepilo se na prsty (pokud je moc tuhé, přidejte mléko, pokud se moc lepí, přidejte mouku). Z těsta jsem udělala bochánek, šoupla do misky, poprášila moukou, přikryla utěrkou, šoupla do trouby stále zapnuté na 50°C (nebo jiné teplé místo) a nechala cca 60 - 90 minut kynout. Mělo by nabýt tak 2x většího objemu (až mi zdrhalo z misky, bylo ready).

Zatímco těsto kynulo nebo spíš dokynulovalo (je to vůbec slovo?!) jsem si  nachystala náplň:
  • 125 g třtinového cukru
  • 2 lžíce skořice
  • 1 lžička mletého hřebíčku
  • trošku soli
  • 1/3 hrnku rozpuštěného másla
Všechny suroviny jsem jednoduše smíchala v misce a vytvořila takovou hnědou mňagačku (strašně dobrou, takže ji nesežerte dřív, než ji použijete).

A těsto mi zatím krááásně nakynulo, tak jsem ho vzala, ještě párkrát na pracovní lince propracovala/prohnětla a rozválela na velký obdelník cca 30 x 50 cm tloušťky asi 0,5 cm, na který jsem rovnoměrně rozetřela nachystanou náplň, přičemž spodní okraj obdelníku (1 - 2 cm) jsem nechala bez a potřela jej rozšlehaným vajíčkem. A pak už stačilo od vrchního okraje začít obdelník rolovat, u spodního okraje dobře přimáčknout, roládu rozřezat na 2 - 3 cm široké šneky, ty vyskládat na plech a lehce potřít rozšlehaným vajíčkem. Jo a skládejte v dostatečné vzdálenosti od sebe, bo Vám ještě nakynout. Šneky jsem šoupla do trouby vyhřáté na 175 - 200 °C a pekla cca 20 - 25 minut dokud nebyly krásně zlatohnědí a všude to opět tak nádherně nevonělo skořicí (ježiš, jak já tu vůni miluju!!).


Náplň na spodku plechu vytvořila naprosto dokonalý karamel (ze kterého jsem se totálně zkaramelizovala a byla přeslazená tak půl dne... Něco jako mega velká nálož energie a já byla jak veverka ze "Za plotem"), takže jsem šneky hned po vytažení z trouby přeskládala na tác pokrytý potravinářskou fólii, aby mi šneci na plech nepřitvrdnuli. (Jo a mimochodem pozor, byli celkem horcí.)

Byli fakt výborní! Uvniř měkoučcí, na povrchu křupavoučcí, slaďoučcí a tak akorát skořicoví. Normální žůžo labůžo!

Příště zkouším z kynutého těsta upéct americké koblížky (že by se skořicí...?). A stačilo na ně jen pomyslet a už mám zas tlamku plnu slin... Mhmmmmmmmm...

Tak co? Jdete do toho? Nebo už máte kynuté těsto za sebou? A co jste z něj kouzlily? Inspirujte mě!

Mějte se kráááásně, upečte si šnečky a posílejte fotky! (Těch šneků.)

Bloondy

neděle 14. července 2013

Z mého jídelníčku (7)

Pěkný večer!

Dneska jsem půl dne strávila s rodinkou u babičky na vesnici a bylo fááájně! Ty vesnice prostě mají něco do sebe! (Hnůj? Ovce? Klid?) 
Po ranní úžasné józe jsem si u babči narvala bříško dobrým jídlem (hlavně pravými valašskými frgály...mhmmm...tvarohovými  a hruškovými), pokecala s rodinkou, užila si vesnickou pohodu (bekající ovce) a teď naprosto jetá ležím v posteli a už stačí jen zavřít očka...

Taky tak milujete tu vesnickou pohodu?

Ale než se tak stane, tak opět (po týdnu?) Výás nechám nakouknout do mého talíře. (I když tak strašně nemá ráda, když mi do něj někdo čučí, bo mám pak pocit, že mi to chce všechno sníst.)

A začneme tím, jak to vypadá, když jím jako "normální" člověk. Zkusím zadefinovat, co pro mě znamená, když jsem "normální" (u jídla, jinak normální nejsem nikdy). Takže to vypadá asi tak, že si nesmíchám vše do jednoho hlubokého talíře, jak se to dělá v případě prasečího korýtka, ale krásně si vše naskládám vedle sebe (podle barev duhy, od největšího k nejmenšímu, od nejměkčího k nejtvrdšímu, ...) a dokonce při jídle používám i nůž! (9 z 10 lidí teď omdlelo překvapením.) A ano, většinou se tak odehrává v rodinné společnosti. (Jsme přeci civilizovaní lidé!)

Hohohooo a jako první tady máme grilovaný kus lososa. Jen tak se solí, pepřem, tymiánem a olivovým olejem hozený na rozpálený gril. Pecka! A k němu pěkně brokolici, celer a batátky v páře a kedlubna.


Krůtí na víně s tymiánem (výborná bylinka!) s polentovými nočky, grilovanou cuketou, paprikou a okurkou.


Grilovaný filet z tilapie, s brokolicí a batátky v páře, grilovanou cuketou a špenátem, mňam!


Králičí stehno s tymiánem a česnekem pečené na žampionech a mrkvi, vařený celer, pohanka, na závěr vlastnoručně vypěstované klíčky vojtěšky (říkejte mi zahradník) a kedlubna s okurkou.


Mořské plody  restované na pánvi s olivami, grilovaná cuketa a lilek se sýrem, brokolice v páře. Tak toto byl jeden z nejvíc nejdokonalejších obědů poslední doby. Miluju mořské plody!


A pomalinku se začínáme dostávat k jídlům, kdy jen stačí zabořit vidličku a nabrat si od všeho trošku (stejně nejlepší!). 

Ale v tom to případě bych si pouze s vidličkou nevystačila. (I když možná jo...za cenu všeho úplně všude...) Kuřecí stehno pečené s olivami, kukuřičné nudle s restovanou cuketou, ředkvičkami, kukuřicí a hráškem a klíčky vojtěšky


Je to tady! Mix chutí! Všechno se vším vždy a všude! 

Restovaná dýně, cuketa, cizrna a bambusové výhonky se sýrem Cottage. Vypadá to divně? Vypadá! Je kombinace všeho šílená? Je! Ale dokážete si představit, jak jsem si pošmákla? Nedokážete! Btw. naprosto božsky!


Páteční rychloobídek - restované žampiony, cuketa, brokolice, mix klíčků (mungo, cizrna, čočka a hrách) s amarantovými těstovinami a žampionovou Veto pochoutkou.


A na závěr dva fantastické letní salátky. 

Ten první byl  z pekingského zelí, ředkviček, papriky, hrášku a strouhaného sýru.


A ten druhý z kedlubny, okurky, brokolice, restovaných žampionů a mix klíčků s česnekovou Veto pochoutkou.


A pro dnešek stačí, mám dost, jsem totálně kantare. Příště zase dáme sladkou vlnu v čele s mikrovlnkovými buchetkami. (Jooo, pořád mě hrozně baví. Vás též?)

Blondy